Dne 5.5.2018 proběhl 7. ročník rekonstrukce bojů ve druhé světové válce na Fortu Radíkov. Tentokrát jsme děj situovali do roku 1941, na začátek operace Barbarosa, kdy hitlerovské Německo napadlo Sovětský svaz útokem na Brestskou pevnost. Pevnost byla postavena na ostrovech, na soutoku řek Bug a Muchawiec a měla sloužit k ochraně západních hranic Ruské říše. Projekt navrhl ruský vojenský inženýr Dolovan v roce 1799. Plán byl schválen až roku 1830. Základní kámen byl položen 1. června 1836 a v roce 1842 se pevnost stala bojeschopnou. Celková plocha pevnosti činí 4 km², délka obranných valů 6,2 km. Nejlépe chráněnou část – Citadelu – tvoří dvoupodlažní kasárna, dlouhá asi 2 km. Její valy jsou zhruba 2 metry silné a 500 kasemat mohlo poskytnout útočiště až 12 tisícům vojáků se zásobami a municí. Za první světové války byla pevnost v roce 1915 evakuována a některá obranná zařízení byla zničena. V roce 1918 se stal Bílý palác pevnosti místem podepsání brestlitevské mírové smlouvy. V důsledku této smlouvy a v důsledku sovětsko-polské války připadla pevnost v roce 1921 Polsku. V září 1939 byla pevnost dobyta Němci, přičemž byla poškozena Citadela i Bílý palác. Když v důsledku paktu Ribbentrop-Molotov došlo k ustavení nové hranice na řece Bug, připadla hlavní část pevnosti ležící na východním břehu této řeky Sovětskému svazu. Opevnění na západním břehu Bugu ovládali Němci, kteří i z tohoto místa přepadli 22. června 1941 centrální pevnost. Ti proto při plánu na útok počítali s tím, že pevnost Brest padne v průběhu 12 hodin a nebude blokovat přístup německých vojsk dále na východ. V době zahájení německého útoku se v pevnosti nacházelo zhruba 3 500 obránců (celkový počet činil 8.000) a 300 jejich rodinných příslušníků.

I když se sovětsko-německá fronta nacházela v závěru června už 300 km východně, někteří obránci dále pokračovali v činnosti. Po dvou týdnech tvrdých bojů a bombardování byla zajata většina obránců pevnosti. Dne 8. července velení 45. divize hlásilo do ústředí, že došlo k úplnému ustání bojů v pevnosti. To však nebylo zcela pravdivé, protože i nadále se útrobách pevnosti nacházely zbytky obránců. O tom svědčí i nápisy na stěnách pevnosti, např. „Zemřeme, ale pevnost neopustíme“ či „Umírám, ale nevzdám se. 20. 7. 1941.“ Mezi nejznámější obránce patřil major Pjotr Gavrilov, který od 22. června do 23. července 1941 vedl obranu Západního opevnění Brestské pevnosti. Dokázal pod svým velením sjednotit všechny vojáky a velitele jednotek, co zůstali naživu a uzavřel nejvíc zranitelná místa proražená nepřítelem, 23. července utrpěl od dělostřeleckého tříštivého granátu těžké zranění a v bezvědomí byl zajat. Léta války strávil v německých koncentračních táborech Hammelburg a Ravensbrück, kde zkusil všechny hrůzy zajetí. Válku však přežil. Ojedinělé přestřelky probíhaly do konce července, některé zdroje mluví i o střetnutích ještě v srpnu. Brestská pevnost však byla s konečnou platností dobyta a nevázala v boji německé jednotky. Zarputilost a statečnost obránců ocenil i protivník. Jestliže 45. pěší divize ztratila v roce 1940 v celém francouzském tažení 462 mužů, pak při dobývání Brestské pevnosti jich za pouhý týden padlo 482, dalších 30 důstojníků a 1000 mužů bylo raněno. Obrana pevnosti Brest se tak stala jednou z prvních významných bojových střetnutí Velké vlastenecké války.

Za Stalinovy éry se nesmělo o bojích v pevnosti mluvit z toho důvodu, že všichni, kteří se vzdali, byli pro Stalina zbabělci a zrádci. Situace se změnila až po jeho smrti, kdy sovětský historik Sergej Smirnov napsal knihu o pevnosti a zajímal se o osud těch, kteří přežili. Pevnost a jeho obránci byli poté rehabilitováni. 8. května 1965 Brest obdržel čestný titul Město-hrdina a v roce 1971 byla pevnost otevřena jako památník.

V naší divadelní ukázce vystupovalo 132 účinkujících na obou stranách. Jejich výstroj a výzbroj odpovídala roku 1941. Ve dvou ukázkách, které na sebe navazovaly, jsme se snažili oživit hrdinství obránců pevnosti a ukázat celou hrůzu ozbrojeného konfliktu. Poprvé na takovéto ukázce byl děj doprovázen hudbou, doplněnou zvuky válečné vřavy, výbuchy bomb a rachotu tanků a motorů letadel. Další faktor, zvýrazňující boj, bylo kromě střelby z ručních zbraní použití bohatých pyrotechnických efektů. Naše bojová ukázka nenechala nikoho na pochybách, že platí slova jedné písně Jiřího Suchého: „Válka životu nesvědčí“, což byl jeden z cílů.